Tak například provozovat obchod, jehož sortiment zahrnuje pouze a jedině teplákové overaly všech velikostí a barev, nebo nabízet ke koupi obyčejné sáňky za 75 eur. K mání bylo také fungl nové jízdní kolo bez přehazovačky. Za sedmdesát eur mohl být jeden rád, že bicykl má alespoň šlapky a řídítka.

Zatímco čeští hipsteři se sdružují povětšinou na pražské Náplavce a v několika vybraných kavárnách, ti berlínští mají pro sebe celý shopping mall. S cukrárnou specializovanou výhradně na makrónky. Od stolečků je možné pozorovat život zvířat v místní ZOO, která je hned za sklem. Zvířata mě však nezaujala ani z poloviny tak, jako osazenstvo kavárny a fakt, že místo jako Bikini Berlin vůbec existuje.

Už jen ty toalety, které měly vlastní vizuální identitu a designový prodejní koutek s relevantním sortimentem. V kabince černobíle vytapetované výjevy z berlínských ulic mi dělal společnost hypnotický hlas Davida Craiga a když jsem se mu konečně vymanila, mohla jsem si umýt ruce v umyvadle větším než kuchyňská linka v garsonce a posléze se usadit na originální sesličku k jednomu z ohromných zrcadel a nedbale si upravit vizáž. Za 60 centů slušný zážitek.

Ale zpátky do prodejny Gestalten se značkovými klacky. Nebyly to ledajaké neopracované větve. Sloužily jako násada lopatky a smetáčku. Anebo vidlice klukovského praku. Atribut každého správného sígra, který si naši tatínci vyráběli za dlouhých odpolední, aby mohli spolu válčit a rodičům komplikovat sousedské vztahy, je dnes opět v kurzu! Za cenu odpovídající páru conversek. I za ten pár plátěnek mi to připadá dost. Jenže heslo dne v éře hipstrů zní: „Hlavně neokázale!“

Prak z klacku a kolo bez příslušenství odzvánějí hrana vulgární spotřební kultuře osmdesátých let. Alespoň v Evropě. Conspicuous consumption, kterou ztělesňovaly kabelky Louis Vuitton, hadříky od Versace a naleštěná Audi, vystřídalo neokázalé požitkářství – inconspicous indulgence. „Jen já vím, kolik stála ta večeře sestávající z příchutí jarní louky, kterou bylo nutné rezervovat půl roku předem.“

Jen se smějte, cynici! Vousatá subkultura možná právě zachraňuje naši ekonomiku. Alespoň podle ekonoma Douglase McWilliama, autora knihy Flat White Economy. Nedávno ji vychválil týdeník Respekt, inspirován článkem z britského Guardianu. Podle McWilliama jsou podnikavci v obtažených kalhotách, kteří jsou v kreativním on-line světě jako doma, hnací silou londýnské ekonomiky. A navíc neváhají snídat po kavárnách a podporovat všemožné kulinární koncepty, třeba byznys stojící na porci ovesné kaše za 7 liber.

Jestli hipsterská konjuktura překročí hranice Londýna je samozřejmě otázkou a domnívat se, že českou ekonomiku spasí byznys provozovaný osazenstvem Elektrických podniků a nejrůznějších coworkingových prostor, by bylo přehnaně optimistické. Ale až v Praze narazíte na obchod, kde budou ke koupi skládací sáňky za cenu večeře v restauraci La Degustation, bude to neklamná známka toho, že neokázalé požitkářství zapustilo kořeny i u nás. Sbohem, vuittonky, bílé ponožky a černé mokasíny, nadešel čas ohrnout pravou nohavici a naskočit na kolo.